...aneb jak jsme v mracích zdolávali ferraty
jeden z posledních víkendů než se všichni přes léto rozprchneme kdoví kam, jsme se rozhodli, že vyrazíme do rakouských hor. Zvolili jsme si pohoří Rax, které leží ani ne hodinku cesty autem za Vídní. Vyráželo se v pátek krátce po páté hodině a na místo, kde jsme chtěli přespat, jsme se dostali se všemi zastávkami zhruba kolem deváté hodiny večer (Preiner Gscheid). Pomalu už začínala být tma a venku se začal zvedat celkem silný vítr. K našemu štěstí jsme ale zjistili, že na parkovišti, kde jsme původně chtěli spát pod širákem, se nachází i přístřešek s informačními cedulemi a je to tedy vhodné místo na náš nocleh. Postupně jsme si vybalili věci z auta, začali si chystat jídlo a věci na spaní. Po večeři jsme se ještě podívali kudy na druhý den povedou naše kroky a šlo se spát. Co vám budu... v tom větru, který byl fakt silný, jsem se skoro nevyspal a nárazy větru mě pořád budily, proto tedy káva ke snídani opravdu bodla. Po snídani jsme se sbalili a vyrazili z parkoviště. Našim cílem bylo vyjít na horu Heukuppe (2007 m), bohužel jsme nevěděli, jaké povětrnostní podmínky panují na hřebeni, ale pěkně od začátku...
První kilometr a půl od parkoviště k chatě Waxriegelhaus vedl lesem, a potom chvilku po louce z které už jsme viděli samotnou chatu. Tam jsme se na chvíli zastavili a vyfotili si krávy, které se tam pásly. Cesta k chatě nebyla nijak náročná, ale od chaty dál nahoru začal být terén trošku náročnější a čekaly nás necelé dva kilometry k ferratě. Na této cestě už jsme se dostávali do výšky zhruba 1700 m.n.m a všechna příroda se začala schovávat do mraků. V ten moment jsem raději strčil foťák do batohu, protože v mracích bylo vlhko. Po nějaké době jsme se dostali k samotné ferratě Bismarcksteig. Ferrata je moc příjemná, nejsou zde žádné náročné pasáže, takže všichni, co ve skupině lezli ferraty poprvé, s ní neměli žádné problémy. Pokud by byl někdo, kdo by si na ferratu nevěřil, můžu doporučit stezku, která vede přes horu Lichtensternhöhe a kopíruje ferratu, jen vede po hřebeni hory. V moment, kdy jsme se dostali na samotný hřeben, jsme zjistili, jaké panují podmínky na hoře. Od severu foukal hodně silný a studený vítr a i já jsem cítil, že když se do mě vítr opíral, měl jsem co dělat, abych to ustál. Proto jsme se vydali rychle k chatě Karl-Ludwig-Haus, kde jsme se schovali, dali svačinu a zhodnotili, že asi nemá cenu v 6°C a takových povětrnostních podmínkách zdolávat ještě horu Heukuppe. Proto jsme se vydali dolů směrem k autu. Po cestě jsme šli přes pár ferrat značených úrovní A. Pokud se sem vydáte, dávejte si bacha při nepříznivém počasí, ferrata není jištěna z ocelových lan, ale z železných tyček, které ve vlhku hodně kloužou. Když jsme sešli do údolí, udělalo se hezké počasí a na chvíli vykouklo i sluníčko.
Přikládám zde i označenou mapu kudy jsme šli.
Na závěr musím sdílet, že tyto útěky do přírody naprosto zbožňuju a těším se zase na další dobrodružství!
@vojtazprusanek
